Když jsem si teď přečet, že nová zpěvačka Skyline je Marka Rybin z Gaia Mesiah, přepadl mě obdobný pocit jako tenkrát, když jsme si s kamarády dělali bhang a dali jsme tam toho víc než bylo zdrávo, takže z toho vznikla pořádná kolektivní schíza.

Tracklist:
01 the mighty boosh - intro
02 studio - impossible
03 the black ghosts - repetition Kills you (ft. damon albarn)
04 sebastien tellier - divine
05 cut copy - nobody lost, nobody found
06 the embassy - time’s tight
07 goldfrapp - a&e (maps remix)
08 diskjokke - folk i farta
09 quiet village - victoria’s secret

DOWNLOAD

K tomuhle filmu jsem se nemohl dlouho přinutit. Farrella opravdu nemusím, ale nutno říct, že tahle role mu fakt sedla. Ostatně skvělé herecké výkony předvedli i Ralph Fiennes, Brendan Gleeson a v neposlední řadě i Clémence Poésy, která mě těmi svými laškovnými pohledy docela ničila, hehe.

Celý film ale stojí a padá na předvánoční atmosféře Brug, které mi trochu připomněly Innsbruck a jeho staré město v zimě :) Docela mě to vtáhlo dovnitř.

Pozor! Tyhle tři desky jsou kurevsky dobré!

Studio - Yearbook 2 (2008)
Stejně jako minulé počiny tohoto švédského dua - West Coast a Yearbook 1, je i Yearbook 2 velice inteligentní, přitom nadmíru chytlavé a stejně jako v minulých dvou případech tu mají tracky průměrnou stopáž kolem 10 minut. Ze všeho nejvíc mě ale rozsekává hitovka Impossible, která je přesnou definicí toho, co to znamená “pop ve švédském stylu” a skvěle gradující space disco Escape From Chinatown, které vzdáleně připomíná I Feel Space od Lindstroma.

Syclops - I’ve Got My Eye On You (2008)
Tyhle nápadité finy (!) si zaháčkovali na Dfa a věděli proč. Stejně jako u Studia, i tady můžeme cítit obrovský talent a všehochuť autorů, díky níž zní tahle deska náramně pestře, něco jako chameleon s vysokým IQ, haha. Electro, house, disco, jazz… je tu snad všechno na co si vzpomenete. Jeden z mých osobních kandidátů na objev roku.

Keyboard Choir - Mizen head to gascanane sound (2007)
Další týpci co se vyžívají v písních kosmických. Líbí se vám termín experimentální pop? Mě moc ne, proto vám raději řeknu, že to zní jak Pink Floyd na tripu s FSOL, či Neotropic (sedí asi nejlíp), ale v současném zvukovém balení. A je to čistá krása!

Tohle bude dobrý. Více v recenzi.

Tyhle legendární Australany jsem objevil až v roce 2005, díky albu Oceans Apart. O rok později však zpěvák a výhradní autor hudby, Grant McLennan, umírá ve spánku. Kapela po sobě zanechává spoustu vysoce nadprůměrných alb, přičemž to nejzásadnější, 16 Lovers Lane z roku 1988, můžeme označit jako jedno z nejlepších co v osmdesátých letech vůbec vyšlo. Kromě toho, že zní tak trochu jako poslední Coldplay (jasně, ty zechované akustické kytary, hehe) je plné krásných a křehkých písniček, které mě teď absolutně dostávají.

Pamatujete si ještě na tu scénu z Boogie Nights, kde si dává Dirk Diggler svou první lajničku a ptá se Amber Waves jestli u toho vypadá cool?

Seznamte se s Boycottlets, s tou snad nejneosobnější a nejprvoplánovitější hudbou, kterou v Čechách máme.

N.E.R.D. - Seeing Sounds (2008)
Jednička In Search Of… mě dost bavila, tu druhou jsem odzíval (a nebyl jsem sám) a ta nová mě zas baví. Tohle je především o zábavě, neřeším, že Pharellova sólovka byla megasračka, neřeším jeho oslizlý videa, Seeing Sounds je chytře udělaná legrace a tím to hasne.

Coldplay - Viva la Vida or Death and All His Friend (2008)
No tak, přiznejte se. Vy jste jim skutečně věřili, že natočí dobrou desku? Už teď vám můžu říct jaké bude hodnocení v recenzích: Q - 5/5, Musicserver 9/10. Sbohem a šáteček.

Ladytron - Velocifero (2008)
Tohle mě zoufale nebaví. Jakoby všechny chytlavé melodie vyplýtvali na minulé desku.

Video