blog newmusic.cz

Asi je zbytečné zmiňovat, že The Roots tvoří protipól amerického hiphopového pozlátka a že to jsou především skvělí muzikanti, kteří už patnáct let točí silně naprůměrná alba, ale prostě to tak je.

Rising Down sice působí vedle klasik Things Fall Apart (1999), Phrenology (2002) a především Game Theory (2006) jako takový chudší bratříček, ale mimo kontext tvorby The Roots je to pořád velice silné album, které vás neposadí na prdel jako celek (jako to bylo právě v případě Game Theory), ale dostane vás některými silnými tracky (Criminal, Rising Up). Bohužel vás ale také některými tak trochu znudí. Rising Down je o něco temnější, což je fajn, protože mě tahle poloha u The Roots vždycky bavila, je na něm i pár slavných hostů v čele s Commonem a Talibem Kweli, ale ta chytlavost tomu prostě chybí, i když na druhou stranu by bylo nefér po někom chtít, aby neustále točil jen (téměř) pětihvězdičková alba.