Booka Shade - The Sun And The Neon Light (2008)
Tihle dva jdou čím dál tím víc směrem k popu. Tracky mají v průměru něco přes čtyři minuty, jsou tu sladké vokály a líbezné zvuky a takové Solo City, Dusty Boots nebo Sweet Lies jsou opravdu hitovky, i když na mě neúčinkují tak jako Night Falls nebo Darko. Hodně příjemnou věcí je závěrečná ukolébavka You Don´t Know What You Mean To Me (J´s Lullaby). První poslech je docela šok, ale postupně se dostanete k závěru, že Booka Shade vlastně udělali dobře, že šli touhle cestou.
Ellen Allien - Sool (2008)
To Ellen Allien jde na opačnou stranu než Booka Shade - k čím dál tím většímu minimalismu (nebo minimalu, chcete-li). Po elektru na Berlinette (kterou stále nepřekonala) a Thrills, jenž mělo zvukově hodně blízko k Orchestra Of Bubbles se vrací někam k debutu Stadkind, ale v dnešní rovině. Ellen se chce evidentně zařadit po bok minimalových princezen typu Anja Schneider nebo Olga Kouklaki. Sool vyžaduje opravdu hodně poslechů, než jej člověk plně ocení.
Death Cab for Cutie - Narrow Stairs (2008)
Stejně jako minulé album i toto je nehorázná nuda. Od dob Transatlanticism jejich tvorba chytlavé melodie prostě neviděla.
Styrofoam - A Thousand Words (2008)
Arne už nevydává na Morr Music (které šlo pěkně ke dnu), z jeho zvuku vymizeli ty typicke glitchové škrábance a zůstal jen nudný elektro pop, kterého je na takový způsob na světě mraky. Stejně jako na předešlé desce, je i tady spousta hostů - Josh Rouse, Jim Adkins, Blake Hazard a další.
Midfield General - Disarray (2008)
Majitel labelu Skint a zároveň člověk, který se výrazně v druhé polovině devadesátých let výrazně podílel na - dnes již mrtvém - bigbeatu (už vidm ty komentáře). Aktuální druhé album vychází osm let po debutu Generalisation a je docela srandovní - v Disco Sirens jsou sireny z Atlantis To Interzone, v Seed Distribution můžeme zaslehnout cockney Noela Fildienga (Vince Noir z Mighty Boosh) a v On The Road dvojku Robots In Disguise (kamarádky Noela Fieldinga). Otázkou je, jestli je pro vás tenhle vtipný guláš stravitelný.
Spiritualized - Songs in A&E (2008)
Jason Pierce a jeho další jízda v psychedelickém a spirituálním duchu. Rychlé věci mají patřičně špinavý zvuk, ale působí už trochu sebeparodicky, ty pomalé jsou zas na hranici kýče. Dva tři dobré tracky a tím to hasne. Tohle je deska pro staré fanoušky Spiritualized.
7 odpovědí so far ↓
Žába s velkou hubou // Duben 11, 2008 na 10:49 dop.
Z hesla Narrow Stairs na Wikipedii:
On March 31, a fake version of the album was “leaked” on music blog charlatantric and spread to various torrent sites as an April Fool’s prank with only “I Will Possess Your Heart” correct of all the Narrow Stairs songs named. The rest of the songs were by German indie band Velveteen, but due to the two bands having a very similar sound, some fans weren’t sure at first if the files were in fact fake.
Petr Pliska // Duben 11, 2008 na 11:50 dop.
jo, je to fake, ja to stahoval pred par dny tak jsem si myslel, ze uz je to ono… :)
Honza // Duben 11, 2008 na 12:32 pm
Tak to tím pádem vyhrává cenu Leak of the Week.
V. // Duben 11, 2008 na 2:13 pm
Nebudu tvrdit, že by Plans od DCFC na první poslech nějak extra chytlo, ale nemyslím, že by to bylo nedostatkem melodií. Ta deska měla spíš hodně krotký zvuk, ale samotné písničky jsou podle mě chytavé dost - mám to prakticky ověřeno z auta. =)
Od Styrofoama jsem taky čekal trochu víc nebo přinejmenším něco jiného.
plnmn // Duben 14, 2008 na 9:14 dop.
ad midfield general. jak uz jsem rikal, nejenze je tam stejna sirena jako v atlantis to interzone, ale navic je tam dost podobna basa jako v around the world. a navic to produkoval xavi de rosnay z justice :) ale pres to vsechno - nebo pRAVE proto - je to pecka jako blazen :)
radko // Duben 17, 2008 na 8:18 dop.
ta ellen alien je podle myho nazoru meganuda. byla vzdycky takovou “luccou” berlinsky techno sceny :)
Petr Pliska // Duben 17, 2008 na 8:46 dop.
radko, mozna tak nazivo to sedi, videl jsem ji minuly tyden a hrala monotoni techno model michael burian. jinak jeji predesle desky jsou super, hlavne berlinette, to je jedna z desek dekady. zase sool neni zadna sracka, ma sve momenty…
Komentovat