blog newmusic.cz

Spoon - The Underdog (z alba Ga Ga Ga Ga Ga - recenze)
Tihle amíci letos natočili možná svou nejlepší desku a taky za ni sklízejí zasloužené ovace. Hity se tu mísí s dospělým písničkářstvím. The Underdog mě bavil ze všech nevíc a mohly za to i ty skvělé dechy od Jona Briona.
+ video

Lcd Soundsystem - Someone Great (z alba Sound Of Silver)
Nejsem sám kdo tuhle skvělou desku ocenil až na konci roku. Obvzláště tu vyčnívá trojlístek skladeb Get Innocuous, All My Friends a Someone Great. Jasně, že to už nebyla taková pecka jako debut, ale koho to štve?
+ video

Jamie T - Sheila (z alba Panic Prevention - recenze)
I když už mi Sheila dneska leze dost na nervy, je to můj zaručený kandidát na “pub song” roku a jedna ze vzpomínek na irskou hospodu v Innsbrucku a mého kamaráda Andyho. Přemýšlím, kolikrát jsem ji asi slyšel za střízlivého stavu.
+ video

Rilo Kiley - Breakin’ up (z alba Under The Black Light - recenze)
Při návštěvě brněnského New New se ke mě zas po delší době dostal Reflex. V něm se Petr Vizina rozplýval nad poslední deskou Rilo Kiley, že prej už ji sjíždí dvě roční období… Hm, já sjíždím už dvě roční období jen tuto jedinou věc.
+ video (live)

Monkey Swalows The Universe - Little Polveir (z alba The Casket Letters)
Tihle nejsou ze Švédska, ale z Sheffieldu, ale přesto v sobě jejich písničky ukrývají tu typickou švédskou lehkost. Včetně kouzelné dívky za mikrofonem, útočící na city posluchače. “The cutest band in UK!”
+ video

Klaxons - It´s Not Over Yet (z alba Myths Of The Near Future - recenze)
Když necháte předsudky stranou, zjistíte, že Myths Of The Near Future je skvělá deska s dvěmi až třemi zbytečnými skladbami a že Golden Skans a It´s Not Over Yet jsou hymny tohoto roku.
+ video

Dan Deacon - The Crystal Cat (z alba Spiderman Of The Rings - recenze)
Kdo viděl video z Pitchfork festivalu kde tenhle blázen řádí uprostřed publika s The Crystal Cat, ví, že má počítat s tím, že na jeho pražském koncertě bude ždímat tričko.
+ video

Burial - Archangel (z alba Untrue - recenze)
Druhé album tohoto anonymního producenta se stalo nejspíš největší událostí tohoto podzimu. Minimálně dokázalo to, že si na něm ulítli i lidé, kteří normálně dubstep neposlouchají.

Simian Mobile Disco - Wooden (z alba - Attack Decay Sustain Release recenze)
Zaručeně nejsilnější představitel “smajlíkového hnutí”. Já jsem si však od nich paradoxně oblíbil ty méně nápadnější skladby jako např. Wooden, protože mi všechny ty singlovky typu Hustler začaly lézt strašně rychle na nervy.

!!! - Heart Of Hearts (z alba Myth Takes - recenze)
Stejný případ jako se Sound Of Silver od Lcd Soundystem - poslechnuto a oblíbeno až třičtvrtě roku po vydání. Heart Of Hearts je naprosto šílená šestiminutovka, která před poslednimi dvěmi minutami ústí do bravurního bordeloidního finále.
+ video

Petr Pliska

Pokud netušíte co se všechno může přihodit na pohřbu, podívejte se na tuhle černočernou britskou komedii od Franka Oze (Stepfordské paničky, A co Bob?). Vydírající trpaslík, lahvička s valiem, kde je vlastně acid (”everything is so fuckin green”), Ewen Bremmer ve své klasické “spudoidní” roli blba a spousta herců, které znáze z britské televize (např. týpek co hraje Nicka v tupousti jménem My Family, zde v modelu Steve Buscemi).

Na britských komediích je hlavně skvělé to, že mají opravdu spád - smál jsem se celý film… a jednou se mi zvedl žaludek (posraná ruka). Pokud nemáte rádi britský humor, nepochopíte to, v opačném případě neváhejte.

Web
Trailer

Petr Pliska

Po úspěchu prvního dílu jsem se rozhodl, že udělám díl druhý. Minule to byly hlavně tanečněji laděné věci, tentokrát jsme se z klubů přesnuli do nočních ulic velkoměsta. Výsledek je i mnohem pestřejší - je tu ambient, dubstep, instrumentální hip hop, idm nebo post rock. Celkový čas je pouhých 33 minut.

Tracklist:
01 howie b - music for babies
02 boxcutter - skuff’d
03 i cube - adore
04 sinner dc - romy schneider
05 burial - in mcdonalds
06 future sound of london - everyone in the world is doing something without me
07 burial - shell of light
08 dabrye - d-town tabernacle choir
09 nathan fake - superpositions
10 ellen allien - augenblick
11 trentemoller - always something better
12 vector lovers - lake nocturne
13 prince valium - crying hearts (prince valium mix)

DOWNLOAD

“In 1970s America, a detective works to bring down the drug empire of Frank Lucas, a heroin kingpin from Manhattan, who is smuggling the drug into the country in the coffins of soldiers returning from the Vietnam War.”

Kdo by čekal, že Ridley Scott příjde na svět s takovým filmem? S gansterkou, která je dotažená od začátku do konce a vklidu se vyrovná starým osvědčeným klasikám typu Mafiáni a je snad ještě o třídu výš než loňské Departed od Scorseseho. Americký gangster nekulhá ani chvíli, všechno je v něm téměř dokonalé - od scenáře, přes režii, herecké výkony až po hudbu. I když není Danzel Washington zrovna můj oblíbenec, musím uznat, že černošského narkomafiána Franka Lucase hraje skvěle, to samé můžu říct i o Crowovi v roli policisty, kterého Scott od Gladiátora obsazuje až nějak podezřele často - hrál i v jeho předposledním filmu Dobrý ročník, kde mě teda moc nepřesvědil, obvzláště ten jeho násilný anglický přízvuk ala Stephen Fry. Tenhle film byl ale očividně udělaný spíš jen pro potěšení, bez nějakých větších ambicí. Klid před bouří. Americký gangster je oscarový film a já jsem zvědavý, kolik nominací se mu dostane.

Pokud máte rádi gangsterky je to pro vás povinost. Film roku.

- Official
- Trailer

Petr Pliska

Kdosi někde napsal, že je to hudba přímo stvořená do nočního autobusu, když se vracíte domů z tahu. Přesnější popis snad ani neexistuje.

Tajemnou atmosféru nočního města (nebo Londýna, chcete-li), který nám přinesl eponymní debut, perfektně vystihuje i Untrue. Nejvíc jsem se vžil do skladby In Mc Donalds, která přesně vykresluje ten okamžik kdy vcházíte do fastfoodu a sledujete unavené prodavače a podnapilé a značně pobledlé zákazníky, kteří buďto něco vyřvávají nebo podřimují. Untrue je taky výrazný posun k popu, je celkově o dost přístupnější - spíš než dubstep je to takový strašidelnější 2step. Dubové hlasy, které mi na jedničce vadily, nahradil zpěv. Vše je o dost čitělnější, ale přitom stále zahalené mlhou. Nemusíte mít rádi dubstep abyste tohle album milovali.

Petr Pliska

Filter na svém webu představil 20 hudebních nadějí. To číslo je docela přehnané, protože většina z těch kapel za moc nestojí, ale jisté je, že ScissorHands jsou skutečně jedním z největších českých objevů tohoto roku (i když můj šálek čaje to 100% není), Charlie Straight (zní až podezřele muzikantsky i zvukově vyzrále a přitom ne “česky” - klidně se hádejte, ale znít česky je skutečně berlička) a Dorian Gray´s Prostitutes můžeme brát jako velký příslib do budoucna. Punkový, rnb a ska kapely a jeden drum n bassový projekt (je rok 2007, prober se chlape!) záměrně přecházím. Vedle toho tam jsou Sporto, Midi Lidi nebo Sunflower Caravan, o kterých tu už řeč byla. Mimochodem co se týče těch Sunflower Caravan, poslech jsem si na jejich myspace druhej track co jsem předtím neznal a fakt se mi hodně líbí, jen se nemůžu zbavit dojmu - stejně jako u toho prvního - že to zní jak písnička, ke které se nenahrál vokál, protože neustále čekám kdy se přidá zpěvák a ono nic a na čistě instrumentální věc tam chybí něco dominantního, i ten klavír hraje spíš takovým doprovodným stylem.

Minulej rok dvě slušný kapely, letos taky. To de.

Petr Pliska

Khoiba - Mellow Drama (2007)
Pořád musím myslet na jejich první EP Dilemma, které bylo plné kvalitního písničkářství a přirozenosti. Obě tyto věci se pak začaly někam vytrácet. Jestliže na Nice Traps byla ještě spousta silných songů, které jste z hlavy jen tak nedostali, na Mellow Drama vám vše proletí jedním uchem dovnitř a druhým ven. Monotónost a nevýraznost se projevuje hlavně u zpěvu, který nám dříve přinášel chytlavé melodie a dnes spíš jen opisuje hudební spodky. Kam se poděla veškerá ta nápaditost?

Rodion - Romantic Jet Dance (2007)
Label Gomma mi nikdy k srdci moc nepřirostl a mohli za to hlavně Who Made Who a jejich eponymní album, se kterým byl spokojený (jak jinak) hlavně michal nanoru. Tenhle ital je naštěstí o něčem jiném. Romantic Jet Dance je totiž někde mezi německým zvukem/italodiscem a Royksopp (!) a je to deska zábavná a docela inteligentní. Jedno z alb tohoto podzimu.

Gebr. Teichmann - The Number Of The Beat (2007)
Pamatujete si ještě co jsem tu psal o Moonbootica? Duo Gebr. Teichmann jsou něco podobného, jen se berou možná ještě míň vážně. Čeká vás tu mix minimal techna, kytar (tím nemyslím indie kytarovky, hehe), ale hlavně rozverné věci typu Minimal Scheissegal nebo Romy, kde nám vysoký hlásek vypráví o Romy Schneider a do toho jedou nasamplované loopy zpětné vazby. Gebr. Teichmann dovedou být ale i vážnější, to dokazují v Whateverman, která mi strašně připomíná jeden track ze Surrounded od Tipper. Zkuste je.

Petr Pliska

Stejne jako minulý rok, i letos jsme si pro vás připravili jeden strašidelný příběh na Halloweena.

Je jasné letní odpoledne a dva kamarádi posedávají v pražských Riegrových sadech. Jsou až po uši ponoření do své debaty, že si ani nevšimnou, že je z povzdálí někdo sleduje.
“Co je to za styl ta Indie? Mě se to pořád objevuje v profilu na Last.fm a přitom jsem si jistej, že žádný trapný etno neposloucham,” stěžuje si jeden, zatímco kouká někam doblba.
“Nojo, lidi to neuměj pořádně otagovat a pak vznikají takový nesmysly,” přidává se druhý.
Postava, která je ještě před chvíli sledovala z povzdálí se už pomalým krokem sune k nim a promlouvá vysokým hláskem slavíka:
“Vy nevíte co je to indie? Vy jste mi ale nýmandi. Kdyby vás tak slyšel můj kamarád, který je také hudební novinář, ten by se vám vysmál.”
Poté zouvá jednu ze svých Conversek a za zpěvu písně Last Nite od Strokes oba nebohé prosťáčky umlátí k smrti.
—
Vyšetřovací místnost.
“Proč jste to udělal?”
“Chtěl jsem být slavný jako Pete Doherty.”
“Kdo?”
…
—-
Je přivázaný k židli, oči mu upravili tak aby je nemohl zavřit. Před očima se mu mihá záznam koncertu Chinaski z pražské Lucerny a do toho mu neznámý hlas předčitá úryvky ze seriálu Co poslouchá Musicserver. Bolí ho v krku, protože musí pořád řvát, bolí ho hlava, je vyčerpaný.
Co mu to udělali? Vždyť nechtěl nic jiného, než žit v zemi, kde každý ví co to znamená “indie”.

Tohle je něco mezi kompilací a mixem (některé tracky jsou speciálně upravované). Nejlepší lék na zimní deprese.

Tracklist:
01 8 bit intro
02 mr oizo - stunt
03 kiki - so easy to forget
04 numéro# - star model
05 dj mehdi - i am somebody
06 the emperor machine - monkey overbite
07 moonbootica - strobelight
08 para one - dudun-dun
09 sweet trip - design : 2 : 3
10 mstrkrft - neon nights
11 jimmy edgar - my beats
12 gangpol und mit - la chanson
13 japanese telecom - virtual origami

Time: 39:27

DOWNLOAD

Vaše oblíbené duo publicistů NMM (Jiří M. Špičák a Mlok) vám přináší ještě horký záznam prasečího večera na brněnské Flédě. V hlavní roli laptop a kytara, výsledek : hučení pračky a hudba, kterou zvládne každý kdo umí obsluhovat myš (definiton by PP). Enjoy!

Cemetery Full Of Dead Ravens Live @ Fléda 17.10.2007

http://www.mediafire.com/?7p25vsfcdzo

Jerome