Kate Nash. Aril Brikha.

Kate Nash - Made Of Bricks (2007)
Jedním z osvědčených způsobů jak natočit dobré album je ten, že uděláte každou písníčku jinak a mezi to strčíte nějakou spojku, která to bude držet celé pohromadě. Tou je v tomto případě hlas, který - jak někdo vtipně napsal - zní jak komička Catherine Tate, resp. Regina Spektor pro většinu české populace. Made Of Bricks je totiž pestré a svěží a je zvláštní sledovat tuhle vlnu písničkářek. Zatímco před deseti lety tu vládly holky s kytarou jako Alanis Morissette nebo Sheryl Crow, dnes letí spíš jemnější modely ala Feist. Kate má navíc tu výhodu, že si ráda hraje, umí skvěle pracovat s dynamikou. Pro spoustu lidí asi ženské album roku, já mám však na prvním místě stále New Buffalo a její Somewhere Anywhere.

Aril Brikha - Ex Machina (2007)
Své druhé album natočil tento talentovaný švédský producent po dlouhých šesti letech. To první, Departure In Time hodnotí Allmusic.com čtyřmi a půl hvězdičkami. Ještě jsem neměl možnost slyšet. Ale vraťme se k aktuálnímu Ex Machina, které bych nazval jako “techno deskou co mě nejvíc vzala od Trentemollera”. Ano, je to skutečně tak dobré. Aril na rovný beat roubuje trance/ambientní zvuky, vytváří chytlavé melodie a to činí tento kousek velmi dobře stravitelným. Svou zasněností připomíná Kaito (Kompakt), ale ten mi oproti Arilovi nepříjde tak skvělý, i když ho mám taky rád. Pokud jste příznivci rovných beatů, tohle berte jako povinost.

Petr Pliska