blog newmusic.cz

Ep č. 2. Tentokrát ambientní, inspirované vesmírem a všeho kolem něj.

Tracklist:
01 apollo
02 europa
03 space night
04 drift
05 fantastic journey
06 clouds
07 europa (reprise)
08 tokyo skyline
09 2001
10 io
11 goodbye

Time: 22:26 / Size: 32 MB

DOWNLOAD

Stage6 je díky velikosti a kvalitě obrazu zatím nejlepší “online televizí” co jsem viděl.

Najdete tam spoustu zajímavých věcí (použijte vyhledávání) jako např.: obě série I´m Alan Partridge (”Ahaaaaaa!”), The Might Boosh - hodně osobitý humor, který asi není pro každého anebo taky geniální klasiky typu Fawlty Towers. Za začátku je trochu těžké se na serveru orientovat, protože se díly nezobrazují chronologicky. Jsou li nějak označeny (jako u Alana například), použíjte pak záložku “related videos” na stránce přehrávaného videa kde se vám to zobrazí jak to jde za sebou. Kdy už něco podobného vznikne v Čechách?

Petr Pliska

Petr Pliska

Je noc a vy jdete po ulici velkoměsta kde nikoho neznáte…

Tracklist:
01 last days - leaving home
02 arovane - windy wish trees
03 plaid - light rain
04 vector lovers - night train memories
05 ola bergman - panettone
06 pillow - tree shadows
07 pedro - lay down mega man
08 tipper - just as the sun went down
09 dextro - atman
10 sinner dc - alice
11 national forest - am lights (feat jacob fletcher)

Size: 71 MB / Time: 45:43

DOWNLOAD

Kate Nash - Made Of Bricks (2007)
Jedním z osvědčených způsobů jak natočit dobré album je ten, že uděláte každou písníčku jinak a mezi to strčíte nějakou spojku, která to bude držet celé pohromadě. Tou je v tomto případě hlas, který - jak někdo vtipně napsal - zní jak komička Catherine Tate, resp. Regina Spektor pro většinu české populace. Made Of Bricks je totiž pestré a svěží a je zvláštní sledovat tuhle vlnu písničkářek. Zatímco před deseti lety tu vládly holky s kytarou jako Alanis Morissette nebo Sheryl Crow, dnes letí spíš jemnější modely ala Feist. Kate má navíc tu výhodu, že si ráda hraje, umí skvěle pracovat s dynamikou. Pro spoustu lidí asi ženské album roku, já mám však na prvním místě stále New Buffalo a její Somewhere Anywhere.

Aril Brikha - Ex Machina (2007)
Své druhé album natočil tento talentovaný švédský producent po dlouhých šesti letech. To první, Departure In Time hodnotí Allmusic.com čtyřmi a půl hvězdičkami. Ještě jsem neměl možnost slyšet. Ale vraťme se k aktuálnímu Ex Machina, které bych nazval jako “techno deskou co mě nejvíc vzala od Trentemollera”. Ano, je to skutečně tak dobré. Aril na rovný beat roubuje trance/ambientní zvuky, vytváří chytlavé melodie a to činí tento kousek velmi dobře stravitelným. Svou zasněností připomíná Kaito (Kompakt), ale ten mi oproti Arilovi nepříjde tak skvělý, i když ho mám taky rád. Pokud jste příznivci rovných beatů, tohle berte jako povinost.

Petr Pliska

Před deseti lety se tady toho dělo v oblasti elektronické (nebo chcete-li “taneční”) opravdu hodně, ne tak jako dnes. Ale hlavně - svá debutová alba v té době právě vydávaly kapely Ohm Square (Ohmophonica) a Liquid Harmony (Living In Liquid). Obě už dnes nezní zrovna moderně, ale ve své době to bylo na úrovni toho co se dělo směrem na západ. Zatímco ti prvně jmenovaní existují dodnes, ti druzí se už dávno rozpadli. Koneckonců, podívejte se jak dopadla Tonya Graves. To je dokonalá symbolika toho všeho. Nechci tu psát o tom jakej se stal z týhle hudby v Čechách byznys, ani o tom kdo dneska trsá Michalovi Burianovi pod pódiem. Je prostě jiná doba, ale ještě pořád si pamatuju tu eforii co tu kdysi byla a to je důležitý.

Hudební dokument Svátky hudby - Ohm Square v třetí třetině
(nic jiného jsem nenašel)

Petr Pliska

Animal Collective – Strawberry Jam (2007)
Ti jediní praví indie hrdinové nahnaní do spolku Animal Collective po geniálním albu Feels (2005) opustili svoji domovskou Fat Cat a upsali se arktickým a ferdinandovským ďáblům z Domina, v žádném případě to ale neznamená, že by opustili svůj hudební recept – i na aktuální desce Strawberry Jam pokračují v rýsování originální audio přímky směrem k dokonalé párty tak jak má být – při divokém pogování se možná poláme pár židlí, ale úsměv ve tvářích zvířecích tanečníků to všechno přebije. Tyhle rozmačkané jahody se nepochybně otisknou do výročních žebříčků nejenom Pitchforku (ti se po nich můžou utlouct), ale i The Wire – je to skvělá nahrávka – těšte se na recenzi, která se objeví objeví někdy kolem oficiálního data vydání, tedy v říjnu.

MySpace

Alcest – Souvenirs d´un Autre Monde (2006)
Francouzská kapela s kořeny zapuštěnými do bahna pravého black metalu se na své loňské nahrávce jménem Souvenirs d´un Autre Monde rozhodla vystrčit hlavu ze satanských houšhouštin a natočila album, na kterém se s neodolatelnou elegancí snoubí šablony post-rocku, shoegaze a zboosterovaných kytar – nejde o žádný experiment, jenom o příjemnou porci šesti tracků, které potěší příznivce šlechtěných kytar, nebeských vokálů a do hlavy se tlačících nálad – kdo netouží po překvapení a spokojí se „pouze“ s krásnou hudbou, měl by se vydat směrem k Alcest. V dnešním boomu post-rocku mě dlouho žádná kapela takhle neoslovila.

MySpace

Jerome

Tohle léto u mě jede v rytmu brazilské samby a nového objevu z finska, který si říká Le Futur Pompiste a zní jak Stereolab někde kolem Mars Audiac Quintet. Zaměřeno mám teď také na posmutnělé lofi folkaře. Skvělá věc to Last.Fm, i když u mě už je to docela fuška narazit na kapelu, o které jsem v životě neslyšel :) +++++ Někdo mi teď psal, jestli jsem si všim, že mladá Vondráčková vypadá jak stará Vondráčková. Všim. Shaun Of The Dead. +++++ Kosheen a Skye se představili na letošním Sázava festu coby headlineři. To už mi přijde docela moc, ale jak napsali na Idnes: “Sázavafest probíhá dobře. Obě hvězdy přijely”. To mi zas připomíná výrok jednoho mého kamaráda - “proč chodit do krámu pro gin když máme v kůlně dvě basy piva”. Hallelujah!

Petr Pliska