Guilty Pleasures

Přiznávám drobnou inspiraci článkem známého gonzo publicisty Pavla Klusáka , ale k tématu bych se rád postavil jinak. Na rozdíl od Pavla, který, jak je jeho dobrým zvykem, téma zkroutil směrem k chystané obskurní nahrávce, já bych slovní spojení „guilty pleasure“ rád využil coby katalyzátor skrytých emocí a v neposlední řadě taky jako milou rozbušku ustící do úsměvné diskuze. Než začnu se svým osobním žebříčkem, pokusím se krátce načrtnou původ svých pleasures – jak jsem pochopil a sám na sobě vypozoroval, většina mých trapných zalíbení pochází z dětství a na dospělý povrch mého současného života probublávají zásadně v doprovodu alkoholu – potom se stane, že během sedánku s naším redakčním přispěvatelem Ink Flo sypu drobáčky do jukeboxu ve snaze vytřepat z něj něco spasitelských melodií U2, na balkóně prozpěvuju melodii písně „Až louky rozkvetou“ a jsem schopný se do krve hádat o genialitě Simona a Garfunkela.

Václav Neckář
Jasné první místo pro mýdlového prince českého popu, vykoupené dokonce mou osobní účastí na jeho koncertě. Sametový hlas v kombinaci s rošťáckými ohníčky v jeho očích mě dokáže znovu a znovu podlomit – už v pěti letech jsem mlátil do polštářů ve snaze doprovodit Vaška v jeho písničce „ZOO“ a ani dnes mi to nedá a kdykoliv zaslechnu památné verše „když vítr zafouká / začne mi hrát harmonika“ chtě nechtě začnu bubnovat do kolen. Nebo aspoň o stůl.

Aerosmith
Co naplat, jejich kultovní album Get and Grip z roku 1993 (vyšlo z něj snad pět singlů) mě uchvacuje dodnes – obzvláště geniálními videoklipy. Liv Tyler s kamarádkou se prohánějí v kadilaku, týpek maluje traktorem do pole, prořízlá huba Steve vzlykavě štěká oduševnělé texty, virtuální helma, kytarista na poslední chvíli ustupující z cesty supícímu vlaku – jsou to zkrátka popkulturní hody – a když si uvědomím, že Aerosmith navíc vystupují v mém milovaném filmu Wayne’s World, není co dodat.

Bohemian Rhapsody
Schválně uvádím jenom jednu konkrétní skladbu – dokonce i ve stavech, kdy padám pod stůl a beru sebou ubrus i se všemi podtácky, seberu poslední zbytky sil abych, společně s Muchowem vyslovil památnou větu o nejhorší kapele všech dob. Queen skutečně nenávidím, ale minimálně té jedné písničce (to slovo na to moc nesedí, co?) musím přiznat jakousi perverzní dokonalost – ty art-rockové změny rytmu, operní zpěv a klavír melancholický tak, že ani Chris Martin by jej nezparodoval – no není to dokonalé? Je. A když si navíc uvědomím, že geniální scéna s Bohemian Rhapsody se vyskytuje taky v mém milovaném filmu Wayne’s World..darmo mluvit.

To by pro zažehnutí diskuze stačilo, pokračování možná příště – teď je řada na vás! Vytřepejte z nohavic všechny intelektuální pavouky a pošeptejte do ouška svého oblíbeného blogu dlouho skrývané příběhy – uleví se i vám.

Jerome