Dntel. Midnight Juggernauts. Wilco. Ellis Island Sound.

Nový Dntel je pro mě zklamáním. Čekal jsem větší pestrost, ale Jimmy má ty projekty evidentně striktně rozdělené podle stylu. Dumb Luck je navíc dost brutálně nepřekvapivé album. Za trochu průhledné považuji to, že si pozval i pár folkových zpěváků typu Conor Oberst nebo Jenny Lewis, které nechal skoro jak jsou, jen na ně naházel pár škrábanců.

Midnight Juggernauts jsou tady s debutovým ep Secrets Of The Universe, které zní jak staří Daft Punk, ale nejenom to. Je to poměrně pestrá nahrávka, která není nijak převratná, ale je tam pár dost slušných hitovek a zní to líp než celé poslední album Daft Punk. Ten obal je ale opravdu dost ošklivý.

Americké indie legendy Wilco mají taky nové album a taky vyjde až za dlouho. Novinka Sky Blue Sky se od minulé A Ghost Is Born nijak nevzdaluje, kapela si zachovává svůj klasický styl. Můžeme ho ale označit za více písničkové.

Dvojice multi-instrumentalistů co si říká Ellis Island Sound mě naprosto dostala. Na jejich desce The Good Seed zní jako Lemon Jelly hrající lofi folk. Velice příjemná nahrávka, kterou vřele doporučuju.

Petr Pliska

The Office

Naprosto dokonalé, legrační a realistické. Humor tady vzniká nenuceně, vychází z typických situací a obyčejných lidských vlastností. Občas je možnost zaslechnout i pravdivá životní moudra, u kterých člověku trochu zamrzne úsměv. Tomu se říká černý humor. Seriál je natočený dokumentárním stylem, což ještě víc přidává na autentičnosti.

PS: Ještě existuje americká verze, ale ta je samozřejmě natočená po americku. Herci víc přehrávají (to je fakt překvapení), tudíž to není tak realistické. Vlastně se to s tím moc srovnávat nedá.

Ukázky:
- Tim & Gareth Solve A Problem
- David Brent Dance
- Keith’s Review
- Gareth Keenan Investigates

Petr Pliska

České festivaly jsou (opět) v prdeli

Než tu začnu něco psát, tak vám jenom řeknu jak má vypadat dobrý hudební festival. Je to jednoduché - v line-upu by se to mělo hemžit novými a zajímavými jmény a měl by obsahovat i pár legend, ty by ale nováčky neměly převyšovat.

Nedávno jsem se o tom bavil s Apačkou z Freemusic, napsala mi jeden legrační fakt - ve světe si všechny tyhle vyčpělé kapely typu Ministry nebo Therapy? zahrají tak ve tři odpoledne a v Čechách jsou za headlinery, takže se jim nedivím, že to tam milují.

Z toho co už teď víme je jasné, že jsme se Slovákama prohráli zase na celé čáře. Na Pohodě je taky samozřejmě několik provařených věcí, které přilákají spoustu lidí, ale počet nových nebo ne tak moc starých jmen je tam vyšší než na jakémkoliv českém festivalu.

Už je známo, že na “Kabátech mezi festivaly” Rock For People vystoupí Mory Kante, Levellers nebo Toy Dolls. To organizátoři Colours Of Ostrava mají zas (zatím v jednání) Patti Smith a Beastie Boys. Který, že to máme rok?

Utečte raději na Slovensko nebo do přilehlých zemí… A nemusí to být ani moc na západ, protože žádná jiná země z východního bloku není tak zaostalá.

Petr Pliska

PS: Na Pohodě se můžete těšit například na The Pipetess, CSS, Plan B nebo Basement Jaxx.

Zase jeden takovej…

“Jsem skálopevně přesvědčen, že dát v recenzi novým J.A.R. nebo Christině Aguileře pod pět z deseti je póza. Ať už objektivita neexistuje, jak chce, jsou prostě atributy, kterými se podprůměrná deska liší od těch nadprůměrných, a jedním z nich je třeba zvuk, který mají obě desky vysoce kvalitní. Sorry, Lukyne, je to tak. Ale já ti to vrátím na The Prostitutes, ti totiž ten zvuk nemají žádný.”
David Věžník

Začalo to tím, že jsem reagoval na report ze Spermu, který David Věžník napsal. Vytýkal jsem mu, že píše “oko návštěvníkovo mohlo potkat třeba Tomáše Dvořáka aka Floexe, Emu Brabcovou, Gregoryho Finna, moderátorku Lenny a další”. Kluk z Brna přijel do Prahy a koukal jak sůva z nudlí na všechny ty pražské hvězdy (tady se fakt musím smát). Zajímá to někoho? Tohle, že je report ze Spermu? Ale největší problém jsem viděl v něčem jiném - u jednotlivých umělců jsem si přečet všechno co jsem už o nich věděl, minimální invence ze strany autora byla jasná a tak jsem neměl jinou možnost, než ho podezírat z toho, že jen přepsal promo materiály z webu Spermu a jeho hudební přehled není zrovna velký. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si vyměnili pár slov a tím se věc zdála uzavřena - o prvoplánově zaujatých příspěvcích od Jany Svobodové (Tak jak se má Tonda tentokrát?) se raději ani rozepisovat nebudu.

“Petře, ty tu hudbu fakt bereš tak vážně?”

Dneska jsem náhodou kliknul na jeden odkaz, který mě zavedl na blog, kde píše i David Věžník a v jednom z posledních článku od něj si přečet, že jsem “Radek Hulán české hudební publicistiky”. Předtím jsem měl dotyčného zařazeného jen jako typického autora Musicserveru, kterých je tam mraky a píšou všichni stejně. Teď už mi to od takového člověka přišlo opravdu jako drzost. Už jen jeho neznalost nejslavnějšího elektronického labelu mi přišla hodně zvláštní. Vždyt to jsou základy! Prolistoval jsem onen blog a nestačil se divit:

• Z Davidových objevů za loňský rok: Architecture in Helsinki, Gotan Project, Hooverphonic (!), Hot Chip, Imogen Heap, Matthew Herbert (toho na mě vytáhl v diskuzi na MS jako důkaz, že mu křivdím), Miwon, Peaches, Psapp a Venetian Snares (tohle mě dostalo).

• Jeho last.fm stojí taky za to. Najdeme tu např. Sufjana Stevense pod kterým se hned o místo níže nachází Christina Aguilera, najdeme tu Uliho Schnausse, pod kterým leží o místo níže Nelly Furtado atd. Něco takového jsem opravdu ještě neviděl. Opravdu šílená směsice.

  Co mě celkem překvapilo, byl Davidův hudební projekt, čekal jsem to horší. I když jeho hudba nezní moc současně, přesto není blbá, i když z ní jde cítit, že by její autor mohl na sobě víc pracovat.

A to je právě to. David by měl na sobě zapracovat hlavně jako posluchač. Objevovat. Z toho co jsem viděl mi bylo jasné, že pro něj mé argumenty musely být španělská vesnice. A už vůbec nechápu jak se někdo takový může přít o něčem, o čem nemá ani páru a ještě psát report z prestižního (jediného) festivalu elektronické hudby v Čechách. No, není to zvláštní?

Petr Pliska

Doma je doma

Díky návštěvě mé milované země jsem se náhodou kouknul na Českého lva. Tolik trapnosti kolik bylo v moderování pana Budaře jsem už neviděl po hromadě hodně dlouho. Osobnost to rozhodně je, ale pro tuto roli absolutně špatně zvolená. Když to uváděl jednu dobu Dušek, tak to mělo švih. Trapné ticho tradičně ledového obecenstva bylo o to více nesnesitelným než obvykle. Filmy jsem neviděl, pár kritik jsem četl. Kráska v nesnázích by podle nich asi “Anglického krále” trumfla, ale to by asi vzhledem k zásluhám jeho režiséra jen tak neprošlo.
—
Hapka a Horáček mě s tou jejich Nocí v novém bytě nebo jak se to jmenuje obtěžovali na každém kroku. Vzhledem k tomu, že jsem tři dny v kuse procházel obchody, se tomu nešlo vážně vyhnout. Měl jsem pocit, že už jsem to musel slyšet předtím stokrát, jestli mi rozumíte. Česko je prostě země, která si neustále žádá opakování úspěšného modelu.
—
Bude mi to chybět. Ty levný mojita.

Petr Pliska

Father Ted

Kamarád mi před nedávnem půjčil DVD s kompletními třemi sériemi tohoto britsko-irského seriálu. Samozřejmě jsem se na to podíval až o několik týdnů později, jak je u mě zvykem. Podle toho co mi o Father Ted říkal jsem ale čekal víc. Zatím jsem shlédnul půlku a mám z toho tak trochu rozporuplné pocity. Jako jsou tam hodně legrační momenty, za které můžou hlavně Ardal O’Hanlon (ano, to je George Sunday z My Hero) jako otec Dougal McGuire a Frank Kelly v roli otce Jacka Hacketta. Myslím si, že na kultu seriálu má hlavní podíl právě on. Můžou za to hlavně ty jeho “Feck!, Drink!, Arse!, Girls!…” apod. Dobré postavy jsou taky hospodyňka Mrs. Doyle, které nemůže nikdo odmítnout čaj nebo sendvič a šílenec Tom, který střílí úplně po všem. Paradoxně nejmíň zábavnou postavou se mi jeví samotný otec Ted Crilly, který neboduje až zas tak často.

Zajímavé také je, že hudbu složili Divine Comedy; a to včetně legrační písně My Lovely Horse - viz video pod postem. Seriál se začal natáčet v r. 1995, takže občas zachycuje témata oné doby (Oasis nebo Blur?). Děj je zasazen do ponuré krajiny irského ostrova a lidi v seriálu taky pochopitelně mluví rychlým irským dialektem. Musím se přiznat, že bez anglických titulků bych to fakt nedal.

Father Ted mi nepřirostl k srdci tak jako Only Fools and Horses nebo první série Little Britain, ale rozhodně stojí za shlédnutí.

Ukázky:
- Father Jack - Best Bits
- A Christmassy Ted
- Good Luck Father Ted
- My Lovely Horse

Petr Pliska