Zase jeden takovej…

“Jsem skálopevně přesvědčen, že dát v recenzi novým J.A.R. nebo Christině Aguileře pod pět z deseti je póza. Ať už objektivita neexistuje, jak chce, jsou prostě atributy, kterými se podprůměrná deska liší od těch nadprůměrných, a jedním z nich je třeba zvuk, který mají obě desky vysoce kvalitní. Sorry, Lukyne, je to tak. Ale já ti to vrátím na The Prostitutes, ti totiž ten zvuk nemají žádný.”
David Věžník

Začalo to tím, že jsem reagoval na report ze Spermu, který David Věžník napsal. Vytýkal jsem mu, že píše “oko návštěvníkovo mohlo potkat třeba Tomáše Dvořáka aka Floexe, Emu Brabcovou, Gregoryho Finna, moderátorku Lenny a další”. Kluk z Brna přijel do Prahy a koukal jak sůva z nudlí na všechny ty pražské hvězdy (tady se fakt musím smát). Zajímá to někoho? Tohle, že je report ze Spermu? Ale největší problém jsem viděl v něčem jiném - u jednotlivých umělců jsem si přečet všechno co jsem už o nich věděl, minimální invence ze strany autora byla jasná a tak jsem neměl jinou možnost, než ho podezírat z toho, že jen přepsal promo materiály z webu Spermu a jeho hudební přehled není zrovna velký. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si vyměnili pár slov a tím se věc zdála uzavřena - o prvoplánově zaujatých příspěvcích od Jany Svobodové (Tak jak se má Tonda tentokrát?) se raději ani rozepisovat nebudu.

“Petře, ty tu hudbu fakt bereš tak vážně?”

Dneska jsem náhodou kliknul na jeden odkaz, který mě zavedl na blog, kde píše i David Věžník a v jednom z posledních článku od něj si přečet, že jsem “Radek Hulán české hudební publicistiky”. Předtím jsem měl dotyčného zařazeného jen jako typického autora Musicserveru, kterých je tam mraky a píšou všichni stejně. Teď už mi to od takového člověka přišlo opravdu jako drzost. Už jen jeho neznalost nejslavnějšího elektronického labelu mi přišla hodně zvláštní. Vždyt to jsou základy! Prolistoval jsem onen blog a nestačil se divit:

• Z Davidových objevů za loňský rok: Architecture in Helsinki, Gotan Project, Hooverphonic (!), Hot Chip, Imogen Heap, Matthew Herbert (toho na mě vytáhl v diskuzi na MS jako důkaz, že mu křivdím), Miwon, Peaches, Psapp a Venetian Snares (tohle mě dostalo).

• Jeho last.fm stojí taky za to. Najdeme tu např. Sufjana Stevense pod kterým se hned o místo níže nachází Christina Aguilera, najdeme tu Uliho Schnausse, pod kterým leží o místo níže Nelly Furtado atd. Něco takového jsem opravdu ještě neviděl. Opravdu šílená směsice.

  Co mě celkem překvapilo, byl Davidův hudební projekt, čekal jsem to horší. I když jeho hudba nezní moc současně, přesto není blbá, i když z ní jde cítit, že by její autor mohl na sobě víc pracovat.

A to je právě to. David by měl na sobě zapracovat hlavně jako posluchač. Objevovat. Z toho co jsem viděl mi bylo jasné, že pro něj mé argumenty musely být španělská vesnice. A už vůbec nechápu jak se někdo takový může přít o něčem, o čem nemá ani páru a ještě psát report z prestižního (jediného) festivalu elektronické hudby v Čechách. No, není to zvláštní?

Petr Pliska