My name is… další nafouklá bublina

Byla jednou jedna slečna co si říkala Knoflenka, ktera cca před pěti lety začala psát do Rock & Popu o laptopové hudbě. Její články byly naprosto šíleným mixem špatně opsaných promo informací a něčeho, čemu se normálně říká omáčka, ale tady sedí spíš “nehorázný blitky” (její pocity z poslechu hudby). Měla tam zvláštní rubriku, která se jmenovala tuším nějak jako Xeletronixs nebo tak nějak a zajímavé na tom bylo to, že dvoustrana na které se tato rubrika nacházela, byla absolutně nečitelná (“grafiku” obstarával nějaký její kamarád – “grafik”).

Teď je zpátky, ale už ne jako hudební novinář, který neví o čem píše, ale jako hudebník (já vím, že bych měl použít víc cool slovo, ale takovej fakt nejsem), který ví co hraje.

nanoru píše vedle svých typických keců o hadrech a podobných věcech v článku na idnes.cz i jeden zajímavý postřeh “Největší překvapení je, že někdo, kdo vešel ve známost nejdříve jako hudební publicista, dělá hudbu lépe, než o ní píše.” taky uvádí ve spojitosti s My Name Is Ann jména typu Chicks On Speed, Peaches, Miss Kittin, Le Tigre, Ellen Allien (chudák holka) nebo Adult. a… AGF (idol slečny Knoflenky, který je v tom výčtu jako pěst na oko).

nanoru píše o dobré a zábavné desce, o pocitech, které musely z holek ven. Já tady mluvím o další blbosti, která se přeceňuje víc než je zdrávo. O další mystifikaci neznalého českého národa. Nechci špatné české klony toho co právě letí (resp. letělo) venku, chci dobrou hudbu a tu projekt My Name Is Ann rozhodně nedělá.

Důležité odkazy:
- Článek od nanora na idnes.cz
- Myspace profil My Name Is Ann

Petr Pliska

PS: pro hudebně neznalé fanoušky Nihilists to bude asi ok.