blog newmusic.cz

Stává se mi to často. Mám doma nějakou nahrávku, ale dostanu se k ní občas až později… v tomto případě jde dokonce o víc než tři roky. Mluvím o album Ladies and gentlemen, we are floating in space od Spiritualized, které mě teď naprosto dostává, snad i proto, že mi v této době strašně sedlo.

Poprvé jsem se ke Spiritualized dostal v roce 1997 přes skladbu Electricity, která je na tomto albu taky. Vlastně šlo o reklamní CD Sprite, které - jak jsem později zjistil - mělo na spoustu lidí vliv co se týče jejich hudebního vývoje. Byly tam tenkrát věci typu Roni Size, Olive, Wiseguys nebo Death In Vegas. V kostce se dá říct, že to nejlepší z toho, co tenkrát letělo. Ještě ho doma někde mám.

Když jsem teď náhodou v televizi chytil konec Vanilla Sky a slyšel tam v jedné z posledních scén úvodní melodii alba, věděl jsem, že to znám. Vzpomněl jsem si až druhý den a pustil jsem si i celou desku. Pak jsem taky zjistil, že I think i’m in love znám už taky z dřívějška, z remixu Chemical Brothers. Vůbec mám teď nějakou nostalgickou náladu, poslouchám staré Chemical Brothers, Underworld a kopu bigbeatových věcí z konce 90s a říkám si, jak už je to hodně dlouho co jsem to neslyšel… Pokud jste Ladies and gentlemen… nikdy neslyšeli, napravte to. Jde o nejlepší album Spiritualized a zároveň o jeden z hudebních milníků minulého desetiletí.

Petr Pliska

Shlédl jsem spoustu recenzí na nové album Ecstasy Of Saint Theresa. Tyto recenze mě nutí rozdělit je do tří základních kategorií:

1. kategorie - respektuju a je to super víc než kdy jindy
(těžký případ hysterie)
2. kategorie - respektuju a je to super
(nejčastější jev)
3. kategorie - respektuju a je to nadprůměrné
(tak sem se dostali pouze jen ti nejodvážnější z vás)

…ale pak je tu přátelé ještě jedna kategorie, tam jsem se odvážil jen já. nuže:
4. kategorie - respektuju

Petr Pliska

+ skvělý zpěv
+ skvělá produkce
+ nepochybně to bude i skvělý showman

- moc teplý
- celkem studený

Takovej blockbustrovej Mocky, určite to budou hrát každej den na Expresu. Idealníi soundtrack k venčení pudlíka.

Petr Pliska

PS: všimli jste si, že Gwen Steffani teď vypadá na fotkách jako nějaká vesmírná kurva?

Only Fools And Horses
Absolutně nejlepší. Dva bratři - Rodney a Del, žijí v činžáku v nepříliš hezké části Londýna, kde kšeftující uplně se vším. Samozřejmě mluví oba cockney, obvláště Rodney. Někteří lidí údajně tento seriál nemají rádi, protože se jim nelíbí, jak si starší bratr utahuje z toho mladšího. Takový lidi ať se jdou zahrabat. Tohle je klenot.

Porridge / Open All Hours
Tyto dva geniální sitcomy jsou skvělé hlavně díky všude excelujícímu Ronniemu Barkerovi. Na tom chlapíkovi už je jen legrační to, jak mluví a jak se u toho tváří. Porridge se odehrává ve vězení a ačkoliv se toto prostředí nezdá být nijak komické, je to samozřejmě naopak. Hraje tu i tragicky zesnulý - a skvělý - Richard Beckinsale, který vytvořil postavu toho mladšího, Lennyho, který to občas pěkně schytá, i když to myslí dobře. V Open All Hours je Ronnie zase coby majitel krámku a jeho “otloukánka” mu tam dělá David Jason (Del z Only Fools And Horses). Vidíme vtipné situace, jako třeba jak se vypořádat s daňovým kontrolorem nebo jak to udělat, když chce nastávající novou pračku a vy nechcete utratit moc peněz.

Little Britain
Matt Lucas a David Walliams patří mezi nejlepší britské komiky současnosti, stejně tak jako jejich Malá Británie, která je plná zvrhlých postav, které vytvářejí většinou právě oni sami. První série je skvělá, v té druhé a třetí se dostavuje (až moc) nucená chuť šokovat (zvratky, nahatá tlustá dáma, kterou hraje Matt). Škoda, že jdou pánové tímto směrem.

Catherine Tate Show
Nejlepší komička a zároveň žena mnoha tváří. Od puberťačky, přes snobskou paničku, která vypouští větry (tu jedinou zrovna moc nemusím) přes priblblou holku, která nemá zrovna štěstí na chlapy (jeden je v elektrickém křesle třeba), věčně nadrženou zdravotní sestru, až po starou babičku, která je chvilku hodná a pak zlá. Za zdařilé považuju i parodie na hloupé sitcomy nebo macdonalda. Tohle mě pobaví pokaždý, protože je v tom uplně všechno a narozdíl třeba od Little Britain je v tom větší počet nápadů proti šokujícím věcem a vulgárnosti.

Pozn.: tyto pořady můžete sledovat přes kabel na BBC Prime a dokonce i s českýma titulkama (txt st. 881).

Petr Pliska

Zatuchlý pach Malostranské besedy,
dvě hrdličky somrující o pivo.
Frajer co umí hrát na kytaru funky
a před ním skupinka ošklivých děvčat.

Lhostejný výčepní a politý stůl,
děvčata milují chlapce s dlouhými vlasy,
Bédovi se chce zas zvracet,
jděte s ním prosím někdo ven.

Petr Pliska

Her Space Holiday - Manic Expressive (2001, Tiger Style)
Her Space Holiday Marca Bianchiho je typickým představitelem žánru zvaného “bedroom electronica”. Manic Expressive je introvertni, na první poslech možná pro někoho až moc plochá deska, která je ale plná skvělých momentů a melodií, které vás později chytnou. Skladby jako Lydia, Ringing In My Ears (to saxofonové sólo!) nebo Key Stroke jen tak nezapomenete.

Brooks - You, Me And Us (Mantis Recordings, 2002)
Tohle potěší hlavně lidi, co jsou zamilovaní do Herberta nebo rannějších Swayzak. Jemné housové beaty, přijemné vokály, prostě pohodička. Jeho druhá, o dva roky mladší Red Tape je taky pecka, ale You, Me And Us mi příjde o něco lepší, proto tu je. Tohle si dejte až nebudete chtít nic dělat.

Ellen Allien - Berlinette (Bpitch Control, 2003)
Jedna z nejvýznamějších postav současné německé elektronické scény, zároveň zakladatelka labelu Bpitch Control nebo skvělá DJka, nějak takhle by bylo možné popsat tuto rodačku z Berlína. Stejně jako její debut Statkind, i Berlinette je o… no hádejte. Jedno z nejlepších elektro alb, které nepostrádá chytlavost a inteligenci zároveň.

Petr Pliska

Snad největším tématem současnosti jsou nejočekávenější alba roku 2007. Každý hudební blog, magazín nebo fórum se tím neustále zaobírá a čeká, že po loňském, slabším roce příjdou nějaké pecky. Přitom polovina z toho (co výjde v prvním čtvrtletí) je už na p2p a většinou se o žádný velký zázrak nejedná. Stará a slavná jména nepřekvapí, možná tak nanejvýš potěší a nové objevy BBC, NME a já nevím kohoještě jsou jen nudnější variace toho co tu už bylo předtím stokrát. Je to jako sitcom se stejnými vtipy. Každej rok.

Mimochodem, ukažte mi toho vola, co vymyslel termín “nu rave”! Když jsem to viděl poprvé ve spojení s kompilací Kitsune Maison 3, myslel jsem, že jde o špatný vtip. Co to kurva je? Parta frikulínů co hraje mix kytar a elektra je hned rave? Elektro se mi začíná hnusit tak rychle, jako se mi zalíbilo. Pokrytecký kurvy, nic víc.

Petr Pliska

Pražští Toneless už nevydrželi negativní narážky ze všech stran a napsali officiální prohlášení, kde uváději jak to bylo s vyhozením ostatních členů, s Čechtickým a jak jsou klucí hodní a že o nějaké aroganci nemůže být ani řeč.

Inu, pro lidi co je znaji osobně to musí být velice zábavné čtení. Ještě teď mám v paměti společný koncert s nima (tuším, že únor 2005), který jsem odehrál ještě coby člen mé bývalé kapely. Detaily vynechám, ale mohu říct, že jsem byl svědkem velice zábavných situací, které jsem ještě nikdy předtím neviděl.

Pokud jde o to, že se kluci diví, že o ně spousta lidí ztratila zájem, na to je taky lehká odpověď - váš čas byl někdy na jaře roku 2005. V té době mělo album přijít. To, že nastaly komplikace s nahráváním a rozneslo se jak se chováte, to se bohužel stává. Myslím ale, že o fanoušky nouze nebude, vzhledem k tomu, jak se snaží firma kapelu prezentovat. V Česku, samozřejmě.

Petr Pliska

Anděl se blíží a zase slibuje, že bude alespoň o trochu lepší a profesionálnější než v minulých letech. Nebude. +++++ Na I Am X, Kosheen nebo Hooverphonic se tentokrát vykašlete a jděte se raději podívat na elektropopové duo LO-FI-FNK. 19. 1., Radost FX. Soutěž o lístky na Newmusic.cz! +++++ Jsem zvědavej, jestli nová deska Kaiser Chiefs bude alespoň tak dobrá jako debut. Myslím, že ne a Kasabian a Killers v tom nebudou sami. +++++ Tak jsem zjistil, že u nás v Rakousku máme taky takovou jednu Anetku. Jmenuje se Christina Stuermer a milujou ji všichni, od dětiček až po babičky. Narozdíl od Anetky jde ale Kristínka ještě víc dál a my ji tak můžeme slyšet i na méně komerčním FM4. V reklamě na McDonalda. +++++ Stingovi už je nejspíš ze sebe špatně, proto uvažuje o comebacku Police. +++++ Ska a reggae bude za chvíli v Čechách populárnější víc než Karel. Snad proto mistr právě točí desku Karel Goes Jamaica a dokonce pracuje i na vhodnějším účesu. Berte si z něj příklad, umí se přizpůsobit už 40 let!

Petr Pliska

Typický film, jako vystřižený z cyklu Americké nezávislé léto. Děj se točí pouze kolem jedné rodiny, do které přichází homosexuální strýc, který se pokusil o sebevraždu, takže musí být na očích. Otec je až neúnosný optimista, kterého srazí k zemi až jeho vlastní velký neúspěch, matka je typickým příkladem unavené ženy, syn s nikým nemluví (všechny nenávidí), dcera chce být vítězkou v soutěži krásy Little Miss Sunshine a děda si dává na stará kolena do nosu, což se stane nakonec i jeho osudem.

Rodina se vydává do Californie na soutěž krásy v jedné malé žluté dodávce a cestou se řeší klasické otázky smyslu života a smrti, “jsem krásná” apod. Jo, a docela hezká je scéna, kdy uhánějí po dálnici a k tomu hraje Chicago od Sufjana Stevense.

Je to vlastně ideálné film pro typické američany, kteří mají komplex z toho jak vypadají nebo pro lidi, kteří něco hodně podělali. Ti se v tom najdou. Jinak jde hlavně o celkem podařenou černou komedii.

Petr Pliska