blog newmusic.cz

Destroyer z The Prostitutes má na svém blogu zajímavou anketku. Jeho hudební oblíbenci sice nejsou zas až tak úplně má krevní skupina, ani mě moc nepřekvapuje ta neustálá vzájemná podkuřovačka s Roe-Deer, ale v těch ostatních věcech se s ním naprosto shoduju. Martin je jedním z těch, co se nestydí napsat, co si doopravdy myslí, ať se to týká největší letošní hudební frašky z “pražské nezávislé scény” nebo jedné parodie na “hudebního publicistu”. A za to má můj velký respekt.

Bonus:

Průsery roku 2006
1. Pavel Anděl
2. Zombies a Superstars
3. Zrušení Paskvilu
4. TV Óčko
5. Fraška kolem Toneless
6. Absence zajímavých koncertů
7. updated: český hudební tisk
8. Někteří čeští “hudební publisti”
9. Anglicky zpívající Dan Bárta
10. České festivaly pro fanoušky “Ouvalské scény”

Pozitivní věci roku 2006
1. Sperm festival
2. Starcastic.cz
3. New New festival
4. Samorost 2
5. koncerty The Prostitutes
6. recenze Karla Veselého a Jardy Petříka
7. New Music
8. EX (někdy)
9. -
10. -

Petr Pliska

Výroční přehled Musicserveru dokazuje, že se na jeho chodu podílí tři skupiny lidí: strejdové přes třicet, co volí “komerční hudbu do každé rodiny”, omladina přes dvacet, co volí “ostrovní komerční hudbu do každé rodiny” s občasnými přesahy někam k ellen allien & apparatovi a jeden člověk na kterém je znát, že opravdu objevuje. Co radíme? Zničit Rudebox a naklonovat Karla.

Petr Pliska

Je to všechno v křížení toho, co už tu je, jenom se to musí dělat trochu jinak. Třeba tak, jako to dělá Jamie T. Ten do sebe nasál jak Skinnera, tak Turnera, což ve zkratce znamená, že rapuje i zpívá, samozřejmě s londýnským dialektem, který za sebou tahá v každé písničce jak děcko kačera. Prostě chytlavá muzika s dobrými texty ze života (co jiného, že?). No, mě to vydrží ve sluchátkách pár dnů, ale v Anglii a u Kučerů z toho budou sedět na záchodě celej rok. Nemluvě o tom, že nechci vidět ty příšerné české recenze. Nevíte o čem mluvím? Vzpomeňte si na Plan B.

+ Na co se ještě můžeme těšit? Na nová alba Air, Amona Tobina, 4 hero, The Shins, Bloc Party, The View, Klaxons, Patricka Wolfa. Ty starší jména (Tobin, 4 hero) pochopitelně moc nepřekvapí, ty mladší byste měli vyzkoušet. Příští rok by měl být lepší.

Petr Pliska

“Známý hulvát” Noel Gallagher obvinil Green Day, že jim vykradli na písničce Boulevard Of Broken Dreams tu jejich slavnou Wonderwall. No, já nevim jak Noel, ale mash up těhle dvou věcí jsem slyšel už asi před dvěma lety. +++++ Po velice dlouhé době jsem zabrousil na stránky internetového obchodu Vltava a co nevidím - Nová CD Anny K., Kryštofa nebo Hapky a Horáčka se prodávají za tři stovky, přitom běžná cena se údajně pohybuje kolem třistapadesáti. Pošlete mi fotky těch lidí co to kupujou, chci je vidět! +++++ Skvělá mp3 blog Nočná hudba už má nějakou dobu bratříčka, který si říkáNočný Obraz a jak už název napovídá, jde v něm o videa. +++++ Také byste měli vědět o blogu Una Piel de Astracán, protože je tam spousta skvělé muziky +++++ A na závěr jedna perla. Je to pár dnů co jsem si psal s Destroyerem z The Prostitutes na ICQ a on mi povídá, že prej vyměnili basáka… “Snad ne Šmity?” Napsal jsem mu hned, ani nevím proč. Odpovědí se mi nedostalo a dneska už čtu: Novým basákem The Prostitutes je Šmity z Roe-Deer. Snad za to mohla i jeho účast v polorozpadlých Toneless, že mi hned přišel na mysl, nevím… každopádně už člověka v Praze nic nepřekvapí.

Petr Pliska

1. The Prostitutes - Get Me Out Of Here
2. Lvmen - Mondo
3. The Ecstasy Of Saint Theresa - Watching Black

Docela by mě zajímalo, jestli máte tipy (třeba z Myspace) na nějaké zajímavé české kapely, které ještě nejsou moc provařené.

Petr Pliska

Takže nové album Air už je - stejně jako minule - na internetu a tohle berte jako první dojmy.

Je spousta lidí, co nemají druhé 10 000 Hz Legend rádi, přitom je to nejvíc pestrá deska, co Air kdy vydali a zároveň má nejoblíbenější. Silné skladby na ní jsou, jen se k nim musí člověk trochu víc prokousat. Samozřejmě to bylo pro lidi co milovali Moon Safari šok a Air si po ní uvědomili, že si nemohli dovolit experimentovat až zas tak moc jak si mysleli. Bohužel. Svět chtěl stravitelnější materiál a vydavatelství větší prodeje, proto vzniklo Talkie Walkie, album, které uspokojilo všechny ty hysterky co milovaly Moon Safari a nenáviděli “tu hroznou desku, kde zpívá Beck”. Sám jsem byl zvědavej, co se bude dít dál…

Inu, Pocket Symphony je “menší zlo” než Talkie Walkie, nečiší z něj tolik prvoplánovosti a některé skladby jsou přímo kouzelné, např. Lost Message, která zní jak nějaký zamilovaný motiv z Návštěvníků. V One Hell Of A Party hostuje Jarvis Cocker, nejde o nic světoborného, ale rozhodně je to slušný. Občas je Pocket Symphony nuda, ale to jsme čekali. Každopádně mi příjde zajímavější než Talkie Walkie.

Je otázkou, jestli album vyjde v této podobě, či v něm dojde k nějakým změnám. Uvidíme 5. března 2007.

Petr Pliska

Kéž by někteří lidé raději nepoužívali některých slov… Zde prvních pár exemplářů. A možná z toho udělám i seriál na pokračování.

Indie - Pokoj jednoho nejmenovaného mladého hudebního publicisty (a určitě je jich víc) vypadá zcela jistě tak, že má na každé straně zdi velký nápis “indie”. Vsadím se, že to má vyšitý i na pyžámku a ponožkách… To byste nevěřeli, co všechno pod to slovo dnes spadá…

Metrosexuál - Proč psát o Jarvisovi, že je dandy, když můžeme použít termín, který je víc trendy…

Trendy - Tohle je chuťovka. Jakmile někdo použije slovo “trendy”, dokazuje to že: je buď málo trendy anebo je “trendy” moc a hrabe mu z toho. Toto slovo používají taktéž někteří postarší hudební publicisté z okruhu fanklubu U2 a Robbieho. A to přímo u aktuálních počinů, které neznají a proto je to “fuj, trendy!”.

Progresivní - Už jsem párkrát narazil na velice zajímavé úvahy o progresivitě v recenzích na kapely, u kterých byste řekli, že jsou všechno (ve většině případů sračka), ale rozhodně ne progresivní.

Petr Pliska

Pamatuju si, že když U2 vydali How To Dismantle An Atomic Bomb, měl jsem zrovna nějaký to Placebo období. Nejvíc směšný mi na tour k poslední desce Bona a spol. přišel fakt, že hrajou Vertigo na začátku a na konci, což ve mně vyvolávalo pocity typu “starouši pochopili, že mají asi poslední opravdovej hit, a tak to řežou, co to dá.” Svým způsobem mi to přišlo jako vlastní degradace, kdy místo zašátrání ve sbírce starších & lepších věcí, radši pohodlně odehraju novinku, na kterou lidi slyší (a vlastně jako jediná jakž takž splňuje ty Bonovi předpovědi o natrhnutí prdelí mladejm klukům). Říkal jsem si, že tohle není pro kapelu dobrá vizitka…

Před několika dny jsem si stáhnul bootleg Molkových chlapců, jak jinak zaznamenaný než ve Francii. Druhý domov. Brian už má svoje excesy za sebou, teď je to takovej hodnej kluk, teda vlastně už táta, za těch několik let, co ho sleduju chtě nechtě přistoupil na hru, co se jí říká stárnutí. Vyklidnil to. I deska Meds zní mezi řádky víc, než bylo u těch předchozích obvyklejší. Placebo vypadají ve formě, spokojeně. I když Petr Pliska říká, že se z nich stala kapela pro redaktory musicserveru, ale znáte ho. Jenže…

Rozhodilo mě dvojitý zařazení titulní skladby poslední desky do playlistu. Skoro na začátek a skoro na konec. To není vůbec dobrý. Nebylo to dobrý u U2, není to dobrý u Placebo bez ohledu na to, že vztah k nim mám mnohem vřelejší. Je to divný, ale připadá mi to jako ten správnej krok k tomu, stát se pasé. Správnej krok, aby post typu Placebo - Nejdu, nebyl jenom vtipnej, ale taky hořce zaslouženej.

sergei macaroff

Tak tady za mě ještě žebříček největších hitovek roku:

Guillemots - Made-Up Love Song #43
Petr, Bjorn & John - Young Folks
Belle and Sebastian – Funny Little Frog
The Pipettes - Your Kisses Are Wasted On Me
Ellen Allien & Apparat - Way Out
Lo-Fi-Fnk - Wake Up
CSS - Let’s Make Love And Listen To Death From Above
The Concretes - Chosen One
ISAN - Cinnabar
Regina Spektor - Fidelity
Camera Obscura - If Looks Could Kill
The Charade - Dressed In Yellow And Blue
The Rapture - Get Myself Into It
Hot Chip - Over & Over + Boy From School
The Strokes - Juicebox
Mogwai - Travel Is Dangerous
The Album Leaf - Always For You
Lady Sovereign - Love Me Or Hate Me
Booka Shade - Night Falls

Petr Pliska