Jeho hlava dopadá ztěžka na vinylové album Kuře v hodinkách, které se roztříští po celém pokoji. Ještě než naposledy vydechne, zaslechne jejich škodolibý smích.
“Tady máš ještě za Dohertyho!” Ozve se jeden ukvílený hlas a nakopne mrtvé tělo.
“Tady máš za to, že mě lidi neberou vážně!” Ozve se další a začne kopat.
“Tady máš za to, že mi lidi pořád říkaj, že neumím psát” Zakřičí ten uprostřed, ale on už nic necítí. Až se nakonec ozve poslední:
“A tady máš za ten Živel a za to, že se mi lidi smějou, že balím holky na myspace!”
“A dej mu ještě jednu za to, že neumíš žrát sushi vole!” Začne se smát ten nejmenší a přitom si utírá mléko z brady.
“Drž hubu.”
“Thumb up, chlapci. Nehádejte se! Zvládli jsme to a můžeme si teď dělat co chceme.”
“Yep!”
Venku zahřmí a z okna vystoupí sám ďábel. Podívá se zpříma na všechny a řekne:
“Tak dost smradi a do práce! Kdo mi napíšete toho Billa s Kabátem? No, nedělejte ksichty, těma vašima indie sračkama to nenaplnim. Potřebuju prodávat! Tak rychle!”
Petr Pliska
