Jeho hlava dopadá ztěžka na vinylové album Kuře v hodinkách, které se roztříští po celém pokoji. Ještě než naposledy vydechne, zaslechne jejich škodolibý smích.
“Tady máš ještě za Dohertyho!” Ozve se jeden ukvílený hlas a nakopne mrtvé tělo.
“Tady máš za to, že mě lidi neberou vážně!” Ozve se další a začne kopat.
“Tady máš za to, že mi lidi pořád říkaj, že neumím psát” Zakřičí ten uprostřed, ale on už nic necítí. Až se nakonec ozve poslední:
“A tady máš za ten Živel a za to, že se mi lidi smějou, že balím holky na myspace!”
“A dej mu ještě jednu za to, že neumíš žrát sushi vole!” Začne se smát ten nejmenší a přitom si utírá mléko z brady.
“Drž hubu.”
“Thumb up, chlapci. Nehádejte se! Zvládli jsme to a můžeme si teď dělat co chceme.”
“Yep!”
Venku zahřmí a z okna vystoupí sám ďábel. Podívá se zpříma na všechny a řekne:
“Tak dost smradi a do práce! Kdo mi napíšete toho Billa s Kabátem? No, nedělejte ksichty, těma vašima indie sračkama to nenaplnim. Potřebuju prodávat! Tak rychle!”
Petr Pliska
Lo-Fi-Fnk - Boylife (La Vida Locash, 2006)
Boylife je výborný příklad toho, že elektro nemusí být vždy jen v temnotě se utápějící pozérská píčovina. Tihle švédi to maj totiž zmáklý jako málokdo. Dvanáct svěže znějících hitovek vás chytne a jen tak už nepustí. Ideální podzimní rozptýlení.
www.lo-fi-fnk.com/
www.myspace.com/lofifnksweden
The Blow - Paper Television (K. Records, 2006)
Tohle duo umí dobře hnede dvě věci - příjít s pěknou, chytlavou melodií a pak ji ještě dobře zvukově “zabalit”. Minimalistické, ale přesto chytré. Zní to jak o něco experimentálnější Hot Chip, ale s ženským vokálem. Nutno poznamenat, že výborným.
www.theblow.us/
www.myspace.com/theblowus
The Puppini Sisters - Betcha Bottom Dollar (2006)
Víte, jak by zněli The Pipettes, kdyby jste je posunuli z 60.let o jedno až dvě desetiletí ještě víc do minulosti? Kdyby jste z nich místo načesaných dračic/neviňátek udělali počestné anglické dívky? Asi jako The Puppini Sisters. Sestry Havelkovy, nastal váš čas.
www.thepuppinisisters.com (doporučuju kliknout!)
www.myspace.com/puppinisisters
Petr Pliska
Divný večírek. Týpek co před těma dvěma začal hrát mě celkem slušně naladil. Padaly kousky jako Razzmatazz od Pulp nebo What You Do To Me od Teenage Fanclub. Chvilkama si celkem ulítnul, ale i tak hrál víc než dobře. Cítil jsem se, jako kdyby mi bylo zase sedmnáct :) Náladu mi ale kazili lidi. Asi tak 75% z nich se tam šlo akorát vylejt a vůbec si neuvědomovali, co za legendy jim tam hraje. Burgess a McGee hráli samozřejmě taky podobně - to nej z britské kytarové hudby za posledních dvacet let. Docela mě překvapili se Smell Like Teen Spirit a Song 2, ale tohle přesně ty ožralé tyrolácké tlusťošky chtěly.
Tim byl v pohodě. Velice přátelský člověk, který neodmítl nikoho, kdo se s ním chtěl vyfotit nebo prohodit pár slov a padaly mu hustě kalhoty. McGee stál jenom za pultem jak farář za kazatelnou a ladně se kroutil. Zestárl. Ostatně tak, jako my všichni.
Petr Pliska
Další důkaz toho, že když magor dostane blbou funkci, bejvá z toho obvykle průser.
A průsery se nevyhejbaj ani nejlepší kapele na světě :-)
try this:
http://www.youtube.com/watch?v=JxKQb03A0bw
http://www.youtube.com/watch?v=hbEoYJibTLo&NR
and this (pro obšírnější info)
http://www.jambase.com/headsup.asp?storyID=9314
Francois
Tak debutová deska Lady Sovereign není zase taková bomba, jak by se z recky Veronique Anghell mohlo zdát. Vlastně se to má jako se Swayem. Ten měl desku taky nacpanou věcma, který jeho fanoušci & fanoušci grime dávno znali. Jak se pak stavět k albu, který vlastně už dopředu znám, je rozšířený jenom o pár novinek, z nichž jedna zní jako to nejteplejší r’n'b, jaký bych od Lady Sov nikdy nečekal. Co to má jako bejt? Úlitba Jay-Zeemu za přepych & studio v podobě slibu, že natočí něco pověsitelnýho do vysílacího schématu MTV? Those Were The Days je šlápnutí do hovna. Starý věci ještě ke všemu prošly nějakým divným přeprodukováním a někdy to není to, na co jsme byli zvyklí. Z malý drzý princezny grime prostě královnu neuděláš, ani když jseš Jay-Z. Existujou kytarovky, co by měly vydat jenom EP, Lady Sov je něco podobnýho. Ta deska není špatná, ale ve skutečnosti nepřínáší nic, co bysme od ní ještě neslyšeli. Jenom to dává všechno dohromady. Abyste si nemuseli kupovat několik EPs, koupíte jedno CD. Je to dobrý. Není vlastně nikdo, komu by se to mělo nelíbit. Rozhodně to ale není žádná událost.
Sergei Macaroff
Tento týden mě zklamalo pár nahrávek, na které jsem se fakt těšil… ale takhle to dopadá skoro pokaždý, znáte to.
I. Jarvis: První sólové album frontmana z Pulp je pro mě po několika prvních posleších zklamáním snad největším. Singl Running The World (na desce ho nenajdeme) byl až moc velké lákadlo. Bohužel tam není nic co by se mu vyrovnalo. Přesto jej stále poslouchám, protože je možné, že ještě změním názor.
II. Brakes: Zopakování úspěšného modelu, nic víc. Stejně tolik nasranosti, méně výrazných melodií. Někdy se oplatí trochu počkat.
III. Ecstasy Of Saint Theresa: Zato na novou EOST jsme čekali až moc dlouho (jako vždy). Poslechl jsem si nový singl a začínám se bát. Ale počkáme až výjde deska.
+ Když už jsme u těch zklamání - Rock & Pop slavnostně pokřtil své 250. číslo, což je sice událost radostná, ale já se ke gratulacím nějak nehrnu. Rozhodně ne tak, jako v případě toho dvoustého. Prostě nějak nemám proč.
Petr Pliska
Pokud nevíte, kdo stojí za skvělou vizuální komunikací labelu Morr music, pak vězte, že jde o grafické studio z Hamburgu, které si říká Human Empire. Tvoří jej dvojice Jan Kruse a Malte Kaune a kromě stylového webu, mají také nasvědomí hezkou řádku opravdu kvalitních obalů, např. pro Lali Puna, Styrofoam nebo Electric President. A co je na Human Empire nejlepší? Opravdu hezky se na jejich práci kouká. Má v sobě, díky hezkým barvám a roztomilým ilustracím, ohromný pozitivní náboj.
PS: Na jejich stránkách si v sekci “shop” můžete objednat trička, mikiny, ale taky třeba plakáty. Je to samozřejmě trochu dražší.
Petr Pliska
