blog newmusic.cz

Praha, to je město, kde se pořád něco děje. Například v pátek - v jedné noční tramvaji jsem byl nejprve svědkem toho jak nějaký opily pubescent pozvracel svou kamarádku, načež následoval o pár minut později velký náraz, to když do tramvaje narazil taxík, který se pak ještě snažil v poslední chvíli vytočit a ujet, bohužel tam byl tak trochu zablokovaný. Mimochodem taxík… v sobotu jsem byl zase svědkem toho jak taxikář stojící v zákazu vjezdu volá na projíždějící policejní auto “Ahoj kluci, tak jak to de?”. Taková dobrodružství ve Vídni prostě nezažijete.

Nedávno jsem se tu - všimněte si, že to sám přiznávám - docela ztrapnil ohledně nové desky Death Cab For Cutie, když jsem nepoznal, že jde o fake a plný předsudků a špatných pocitů z předešlé Plans tak album ihned zavrhl. Je to už pár dnů co je na netu ta opravdová verze a já musím po dnešním téměř nepřetržitém poslechu (opět) přiznat, že jde o album nadmíru povedené. Je to zároveň grower, takže po přibližně pátem poslechu mu už budete vidět kompletně do karet. Stydím se a doporučuju.

ostatní tady

Asi je zbytečné zmiňovat, že The Roots tvoří protipól amerického hiphopového pozlátka a že to jsou především skvělí muzikanti, kteří už patnáct let točí silně naprůměrná alba, ale prostě to tak je.

Rising Down sice působí vedle klasik Things Fall Apart (1999), Phrenology (2002) a především Game Theory (2006) jako takový chudší bratříček, ale mimo kontext tvorby The Roots je to pořád velice silné album, které vás neposadí na prdel jako celek (jako to bylo právě v případě Game Theory), ale dostane vás některými silnými tracky (Criminal, Rising Up). Bohužel vás ale také některými tak trochu znudí. Rising Down je o něco temnější, což je fajn, protože mě tahle poloha u The Roots vždycky bavila, je na něm i pár slavných hostů v čele s Commonem a Talibem Kweli, ale ta chytlavost tomu prostě chybí, i když na druhou stranu by bylo nefér po někom chtít, aby neustále točil jen (téměř) pětihvězdičková alba.

Víte jaký je rozdíl mezi tím, když si objednáte internet od UPC v Rakousku a v Čechách? V Rakousku příjde servisní technik hned druhý den a bez problému vás připojí, v Čechách čekáte dny dva a nepříjde nikdo. Nikdo nezvonil na dveře ani nevolal na mobil a na zákaznickém centru mi bylo sděleno, že se dotyčný nedozvonil. I kdyby zvonek nefungoval (funguje), tak je přece běžná procedura, že vám někdo zavolá. Tohle se stalo ve čtvrtek, takže jsem musel pochopitelně na další pokus čekat do dneška, do pondělka. Jestli nepříjdou ani dnes, tak se asi stěhuju zpátky do Rakouska.

Můj první techno mix tape. Obsahuje jak novější, tak i starší věci.

Tracklist:
01 lalo schifrin - second escape
02 rene_breitbarth - sci-fi
03 kraftwerk - morgenspaziergang
04 lawrence - spark
05 efdemin - back to school
06 ellen allien - its
07 pan-pot-black_fusion
08 deetron - twisted memories
09 andy stott - merciless
10 markus guentner - hotel shanghai
11 kaito - color of feels (album mix)

Time: 44:16 / Size: 63.7 MB

DOWNLOAD

Dnes jsem na Last.fm čirou náhodou narazil na tenhle old skool disco/electro setík, který dělal jeden belgičan. Moc příjemná věc o kterou se musím s vami podělit.

Tracklist:
1. L’Trimm - Cars With The Boom (1988)
2. The Egyptian Lover - Egypt, Egypt (1984)
3. Hashim - Al-NaaFiysh (The Soul) (1983)
4. Professor X - Professor X (1989)
5. Channel One - Technicolor (1987)
6. Model 500 - Future (1985)
7. Kraftwerk - Tour De France (1983)
8. Q - The Voice Of Q (Instrumental) (1983)
9. B.W.H. - Livin’ Up (1983)
10. Cli-N-Tel - 2030 (1986)
11. Kraftwerk - Numbers (1981)
12. Charlie - Spacer Woman (1983)
13. Knights of the Turntables - Techno Beats (1984)
14. Man Parrish - Man Made (1982)
15. Pretty Tony - Fix It In The Mix (1984)
16. Giorgio Moroder - The Chase (1978)
17. Mr. Flagio - Take A Chance (1983)
18. Macho Cat Garage - Nightbirds (2002)
19. Models - J.R. Robot (1984)
20. The Immortals - The Ultimate Warlord (1979)
21. Macho Cat Garage - Rubber Run (2002)
22. Kebekelektrik - War Dance (1981)
23. Daniel Wang - Like Some Dream (I Can’t Stop Dreaming) (1993)

Download

Booka Shade - The Sun And The Neon Light (2008)
Tihle dva jdou čím dál tím víc směrem k popu. Tracky mají v průměru něco přes čtyři minuty, jsou tu sladké vokály a líbezné zvuky a takové Solo City, Dusty Boots nebo Sweet Lies jsou opravdu hitovky, i když na mě neúčinkují tak jako Night Falls nebo Darko. Hodně příjemnou věcí je závěrečná ukolébavka You Don´t Know What You Mean To Me (J´s Lullaby). První poslech je docela šok, ale postupně se dostanete k závěru, že Booka Shade vlastně udělali dobře, že šli touhle cestou.

Ellen Allien - Sool (2008)
To Ellen Allien jde na opačnou stranu než Booka Shade - k čím dál tím většímu minimalismu (nebo minimalu, chcete-li). Po elektru na Berlinette (kterou stále nepřekonala) a Thrills, jenž mělo zvukově hodně blízko k Orchestra Of Bubbles se vrací někam k debutu Stadkind, ale v dnešní rovině. Ellen se chce evidentně zařadit po bok minimalových princezen typu Anja Schneider nebo Olga Kouklaki. Sool vyžaduje opravdu hodně poslechů, než jej člověk plně ocení.

Death Cab for Cutie - Narrow Stairs (2008)
Stejně jako minulé album i toto je nehorázná nuda. Od dob Transatlanticism jejich tvorba chytlavé melodie prostě neviděla.

Styrofoam - A Thousand Words (2008)
Arne už nevydává na Morr Music (které šlo pěkně ke dnu), z jeho zvuku vymizeli ty typicke glitchové škrábance a zůstal jen nudný elektro pop, kterého je na takový způsob na světě mraky. Stejně jako na předešlé desce, je i tady spousta hostů - Josh Rouse, Jim Adkins, Blake Hazard a další.

Midfield General - Disarray (2008)
Majitel labelu Skint a zároveň člověk, který se výrazně v druhé polovině devadesátých let výrazně podílel na - dnes již mrtvém - bigbeatu (už vidm ty komentáře). Aktuální druhé album vychází osm let po debutu Generalisation a je docela srandovní - v Disco Sirens jsou sireny z Atlantis To Interzone, v Seed Distribution můžeme zaslehnout cockney Noela Fildienga (Vince Noir z Mighty Boosh) a v On The Road dvojku Robots In Disguise (kamarádky Noela Fieldinga). Otázkou je, jestli je pro vás tenhle vtipný guláš stravitelný.

Spiritualized - Songs in A&E (2008)
Jason Pierce a jeho další jízda v psychedelickém a spirituálním duchu. Rychlé věci mají patřičně špinavý zvuk, ale působí už trochu sebeparodicky, ty pomalé jsou zas na hranici kýče. Dva tři dobré tracky a tím to hasne. Tohle je deska pro staré fanoušky Spiritualized.

Začnu trefným klišé - jsou filmy, které působí na diváka jako sklenice dobrého vína. Ja vím, zní to hrozně, ale tenhle snímek je fakt jeden z nejpříjemnějších co jsem kdy viděl.

Fin je lilipután, který miluje vlaky a ví o nich defakto všechno, jednoho dne zdědí po svém šéfovi a nejlepším příteli starou vlakovou stanici v krásné části New Jersey. Tam potkává Olivii, která přišla před pár lety o syna a nekomunikuje s manželem a pojízdného prodejce kávy jménem Joe, který je sice trošku prostoduchý, ale zato si umí užívat života a to umí přenášet i na ostatní.

The Station Agent má skvělý scénář, krásnou hudbu, výborné herecké výkony, ale to hlavní je to, o čem píšu v úvodu - pohladí.

Official
Trailer
Stream

“Jeho muzika je jako sen – jemná až k rozplynutí a osobní až k nedutání. Vítejte v melancholické krajině, kde se po dlouhé bouřce vzduch nakonec vždycky rozvoní a každý další splín je hořkosladký. NICELAND má zkrátka svoje kouzlo.”